Kdo jsem?
Jmenuji se Kamila Handlová, mám 3 báječné děti, skvělého muže a pocházím ze severních Čech. Po tatínkovi jsem chemik a po mamince… asi taky maminka, a doufám, že alespoň trochu tak skvělá jako ona. Miluji svou rodinu, své přátele, mám spoustu koníčků a hrozně ráda cestuji.
Do nedávna jsem pracovala v nadnárodní společnosti jako obchodník, ale před pár lety jsem si uvědomila, že moje práce mě již nenaplňuje tak jako dřív. Možná je to tím, že v určitém věku má najednou člověk potřebu začít se věnovat něčemu smysluplnějšímu, něco vybudovat a také si užít v rodinném kruhu, s přáteli anebo úplně po svém.
Co by mělo dávat ten smysl?
Asi to má každý jinak, a i moje cesta k tomuto poznání trvala nějakou chvíli. Na začátku to byl hlavně boj s časem. Už po narození našeho prvního syna jsem si uvědomila, že je najednou všechno jinak, že nelze věnovat dostatek kvalitního času jemu a rodině a současně stoprocentně vykonávat práci, které jsem před jeho narozením obětovala vše. Práce najednou nebyla na prvním místě. To byla ZMĚNA! Asi to máte podobně, chvíli to trvá, ale situaci nakonec přijmete, protože co Vám zbývá, že?
Úleva přišla až po narození druhého syna. Na mateřské dovolené člověk vždycky pookřeje a na takové „malichernosti“ jako práce rychle a rád zapomene. Ta změna opravdu pomohla a návrat do práce už nebyl zdaleka tak drastický. Tuhle cestičku už jsem měla přeci dávno vyšlapanou.
Dalším významným momentem byl nástup mladšího syna do první třídy. Učení mu nešlo úplně podle představ, časem jsme zjistili i důvod a jediným řešením bylo věnovat mu více času, hledat způsoby, jak mu učení ulehčit i zpříjemnit. Do toho se narodila dcera a moje práce, do které jsem se stihla ještě vrátit, už pomalu visela na hřebíku.
S příchodem dětí přichází krásný pocit. Já se třeba pořád cítím jako „kvočna“, a tenhle pocit si strašně moc užívám. Ráda si s nimi vykračuji (už mi to ale občas nedovolí), ukazuji je na odiv a chce se mi vykřičet do celého světa, že to jsou ty moje, o které chci pečovat, chci je chránit, chci, aby prožily báječný život, neměly žádné starosti, jenom radosti, byly šťastné, dobré a lidi je měli rádi.
Ale život není nikdy tak růžový, jak se zdá, a přichází další otazníky. Stačí to, co pro ně děláme, aby byly šťastné i v dospělosti? Myslíme dostatečně na jejich budoucnost? Budoucnost není jen vzdělání a dobré povolání, je to i prostředí, které jim tady zanecháme a ony v něm budou žít. Budou skutečně šťastné ve zdevastované krajině, kde je nedostatek vody? Odpověď zní: NEBUDOU. A můžeme proto MY něco udělat? MUSÍME.
Z obchodníka „markeťák“ aneb Hokus Pokus.
Po ukončení pracovního poměru a po krátkém odpočinku se mi naskytla příležitost absolvovat rekvalifikační kurz na Marketing. Cesťáka jsem dělala už dost dlouho, tak proč to nezkusit? Je čas se usadit, marketing se určitě dá dělat i od stolu, navíc ten online o to spíš. Asi si řeknete… pěkná naivka, tak hádejte, jak to dopadlo? Markeťák nejsem, muselo by mě to stát mnohem větší úsilí a papír s razítkem opravdu nestačí. Ale nevadí. Některé poznatky z kurzu mi třeba pomohou podpořit změnu v našich životech k lepšímu právě tím, že marketing budu využívat pouze pro dobrou věc, které věřím. A ještě něco jsem získala: oprášila jsem jedno staré přátelství.
O tom přátelství…
V létě 1996 jsem strávila 3 měsíce na studijním pobytu v malebném univerzitním městě Turku. Díky Johanně jsme procestovali Finsko od národního parku Archipelago až po Laponsko a podívali jsme se i do Stockholmu a Petrohradu. Byli jsme parta studentů z různých konců světa. Severská příroda, pohostinnost a sauna mi učarovaly. Jsem vděčná za ty vzpomínky i za ta přátelství, z nichž některá trvají dodnes.
Nezahazujte nové příležitosti.
Finka Johanna teď žije v Kolíně nad Rýnem, má obchod se zbožím pro děti ze Skandinávie. Dovolila mi, abych ho použila jako studijní materiál na mém školení. Po letech na mne zase dýchla severská atmosféra a nedalo se jí odolat. A pak přišla nabídka na spolupráci s Maxomorrou.
Dostala jsem příležitost a chtěla ji využít. Maxomorra je zodpovědná značka, nabízí oblečení pro děti z bio-bavlny s nejvyšší certifikací GOTS, jejíž zpracování i výroba jsou ohleduplné k našemu zdraví, přírodě i pracovníkům ve výrobě. Tak proč to nezkusit? Začala jsem se zamýšlet nad tím, jak mohu i já být ohleduplnější k přírodě i k lidem a najednou to začalo dávat smysl.
Zatracovaná či vyzdvihovaná bio-bavlna?
Najednou tu byla, už si ani nepamatuji, kdy jsem ji začala vnímat, ale dobrovolně přiznávám, že jsem ji z počátku přijímala spíše skepticky. Vymlouvám se na to, že v té době nebyl k dispozici dostatek informací, aby si člověk ověřil, jaké jsou její přednosti a také jsem se vždy považovala za rozumnou holku, která se přeci nenechá jen tak „zblbnout“. Ano, občas i nechá.
Tenkrát dostupné dětské oblečení z bio-bavlny jsem vnímala také jako nezáživné, mdlé a nudné. Přitom dětský svět je tak veselý, hravý a plný dobrodružství, a proto je důležité dětskou fantazii podporovat zejména v předškolním věku, kdy je na vrcholu. Díky ní se totiž děti naučí sebeovládání, soustředění a emoční inteligenci. Tak proč ji v nich potlačovat? A ono to nakonec není nutné! Oblečení z bio-bavlny, které je barevné, veselé, hravé, navíc je příjemné na nošení, šetrné k dětské pokožce a dlouho vydrží, totiž existuje. Já už to vím a chci ho pro své děti, a nejen pro ně!
Chci mít e-shop
Založit obchod něco stojí. Naskladňovala jsem postupně podle svých finančních možností. Jednoho dne se rodinná rada usnesla, že je potřeba začít dělat něco víc, než si o ekologii jen číst a povídat. Je potřeba konat tak, abychom dali možnosti i jiným lidem najít cestu, jak být zodpovědnější ke svému zdraví i prostředí. Bylo rozhodnuto, že na rozjezd obchodu použijeme i dlouholeté úspory, které byly původně určeny pro děti. Je to přeci investice do budoucnosti našich dětí.
ČÁRY MÁRY KAAMO
KAAMO, můj internetový obchod, mi otevřel oči. Od té doby, co ho buduji, vnímám čím dál víc, že je potřeba se k prostředí, ve kterém žijeme, i sami k sobě, chovat zodpovědněji a ohleduplněji. Vím, že je těžké to změnit ze dne na den, a že každý má svůj způsob i své tempo. Ale každý se může zapojit podle svých možností, kterých je spousta a stačí si jen vybrat. Není nutné se vrhat rovnou do nějakých radikálních změn, ale stačí poupravit svoje každodenní návyky. Nic tím neztratíte a určitě je lepší se o to alespoň pokusit než si jednou vyčítat, že jste neudělali vůbec nic. Já se díky KAAMU chystám o své pokusy s Vámi podělit na blogu nebo v příspěvcích na sociálních sítích. Uděláte mi radost, když se i Vy podělíte o ty své.
Moje nové JÁ
Začala jsem pečlivěji zkoumat, z čeho je oblečení, které se mi líbí, vyrobené. Nebudu Vám tvrdit, že už nakupuji jen bio-bavlnu nebo jiné ekologické materiály, to bych lhala, ale snažím se jeho výběru věnovat větší pozornost. Díky tomu více přemýšlím, jestli ho opravdu potřebuji. Hádáte správně, většinu nepotřebuji! Nakupuji tedy méně. Dříve bych neváhala levný kus z „bůh ví čeho“ koupit i s pocitem, že ho třeba neunosím. Vždyť stojí jen pár korun, tak no a co, že? A mohlo by se to někdy hodit. Tak to bylo dřív, ale teď už vím, že bych tím získala jen další potenciálně nepotřebný kus do svého šatníku, a byla bych opět vystavena nejapným, ale bohužel oprávněným, poznámkám svého drahého chotě o tom, jak mám přeplněnou skříň a přesto stále „nemám co na sebe“. Má pravdu, něco je špatně, tak už dost!
A co s těmi nepotřebnými kusy? Nevyhazujte je, dejte jim druhý život. Pěkná sukně může ještě nějakou dobu dělat radost Vaší kamarádce. Teplý svetr zahřeje třeba Vaši babičku. Babička si jistě poradí i s páranou přízí a uplete z ní ponožky pro celou rodinu. Oblečení můžete také nabídnout svým sousedům na místním blešáku nebo ho věnovat na charitativní účely. Pokud jste šikulka, přešijte si ho na nějaký jiný originální kousek nebo doplněk, který Vám budou ostatní závidět.
A co děti? …mají si kde hrát, zatím!
Možná namítnete, že děti z oblečení rychle vyrostou, a tak do něj není potřeba investovat. Ale věřte, že pokud je kvalitní, přežije i několik sourozenců. A jestli si ještě někdo pamatujete, třeba ještě trochu jako já, tak dříve se dětské oblečení dědilo nejen mezi sourozenci, ale i z generace na generaci, tak proč by to nešlo teď? Pocit, že jste něco udělali pro zdraví Vašich dětí a ochranu prostředí, ve kterém budou vyrůstat, který se pak jistojistě dostaví, bude už jen extra bonus.
Proč to dělám? Protože mi to dává smysl.
Jsem normální ženská, máma a manželka. Vím, že nejsem dokonalá, často nestíhám a dělám spoustu chyb, ale věřím, že každá chyba se dá napravit a učím to i všechny svoje 3 děti. Naše návyky není potřeba změnit najednou a teď hned, ale zkusme se alespoň zamyslet nad tím, jak a čím začít. Všichni si přeci přejeme, aby se našim dětem žilo co nejlépe. Tak to pojďme zkusit společně, protože i malý krůček se počítá.
Váš KAAMO Kamila Handlová
